Kázání, kázati, kazatel: Už pohled do české konkordance ukazuje, že tyto pojmy se vyskytují v SZ velmi zřídka. Lutherův překlad jich má více, ale přihlédneme-li k hebr. textu, shledáme, že výraz. kázati V dnešním slova smyslu se ve SZ nevyskytuje. Pouze jednou, a to ještě v aram. textu
Dan 5:29, kde Kral . překládají „rozhlašovati" [sr.
Dan 3:4, kde Kral . překládají: biřic = hlasatel], vyskytuje se aram. sloveso keraz, jež zřejmě souvisí s řeckým kéryx, ale nikoli ve smyslu bohoslužebného kázání, jež ve starověku pochopitelně nezaujímalo takové místo jako v protestantských bohoslužbách dnes. Kralický překlad „rozhlašovati", t. j. „veřejně vyvolávati", to správně vystihuje [sr. odborné slovníky, na př. Gesenius-Buhl].
Isa 53:1 slovem kázání je přeložen hebr. výraz šemú‘á znamenající zprávu, po př. to, co bylo vyposlechnuto u Boha, tedy zjevení. Totéž slovo Kraličtí překládají jinde pověst [
Jer 49:14; Abd 1] nebo naučení [
Isa 28:9] nebo „což jste slýchali" [
Isa 28:19].
Isa 52:7 prohlašuje nohy toho, jenž zvěstuje spasení na horách, za krásné. „Kázání" je tu uvedeno v souvislosti se zvěstováním potěšených a dobrých věcí a s ohlašováním pokoje. Hebr. výraz, který je tu přeložen jako kázati, znamená zvěstovati, provolati.
Isa 61:1 „kázati evangelium", t. j. přinésti radostnou zvěst [téhož hebr. vyřazuje užito
1Sam 31:9;
2Sam 18:19;
Jer 20:15;
Ps 96:2]. Tento výraz je nejbližší nz pojetí k. Prorok přináší to, co zvěstuje. Jeho slovo má působivou moc, protože je poslán od Boha a spočívá na něm Duch Boží. Jeho slovo je Boží slovo, jež ničeho nepožaduje, ale dává. Podle NZ je tímto prorokem Ježíš [
Luke 4:21].
Jonah 3:2 je prorok vyzýván, aby „kázal proti" Ninive. V hebr. je „volal" [
Jonah 1:2]. Kazatel knihy téhož jména [hebr. Kohelet] znamená toho, který mluví ve shromáždění, rozuměj v kultickém shromáždění. A tu jsme už na přechodním období mezi SZ a NZ, kdy rabíni převzali původně iránské slovo, jež se vyskytuje u Dn, a označovali jím výklad Zákona ve smyslu mravoučném. Slovesa kázati užívají s oblibou tam, kde ve SZ je sloveso volati. I rozhodnutí o sporné otázce učení a ohlášení, týkající se bohoslužeb, dávají rozhlašovat „kazatelem". Rabíni mívali dokonce zvláštní mluvčí [„kazatele"], kteří jejich slova potichu proslovená ve shromáždění hlasitě opakovali. Celkem možno říci, že funkce kazatele, jak ji známe z NZ, nemá ve SZ význačné role. Mnohem větší úlohu zaujímají výrazy prorok a prorokovati.
Kralický NZ překládá řecké kérysseint jež se vyskytuje v řeckém NZ 61 x , různě. Nejčastěji „kázati" [
Matt 4:17 ;
Matt 10:7;-
Mark 1:4 ,
Mark 1:7 ,
Mark 1:38n ;
Mark 3:14 ;
Mark 6:12 ;
Mark 16:20;
Luke 3:3 ;
Luke 4:44 ;
Luke 24:7;
Acts 8:5 ;
Acts 9:20 ;
Acts 10:37 ,
Acts 10:42 ;
Acts 15:21 ;
Acts 20:25;
Rom 10:8 ,
Rom 10:15;
1Cor 1:23 ;
1Cor 9:27 ;
1Cor 15:11n;
2Cor 1:19 ;
2Cor 4:5 ;
2Cor 11:4;
Gal 2:2 ;
Gal 5:11;
Phil 1:25;
1Thess 2:9;
1Tim 3:16;
2Tim 4:2], ale také „volati" [
Matt 3:1;
Rev 5:2], „hlásati" [
Matt 10:27;
Luke 12:3], „vypravovati" [
Mark 1:45;
Luke 8:39], „ohlašovati" [
Mark 5:20 ;
Mark 7:36], „zvěstovati" [
Luke 4:19], „vyhlašovati" [
Rom 2:21]. Na druhé straně překládají často i výraz euangelizein, euangelisasthai slovem kázati, po případě kázati evangelium [
Gal 1:8 ,
Gal 1:11 ,
Gal 1:16 ,
Gal 1:23;
Luke 4:18 ;
Luke 20:1;
Acts 8:4 ,
Acts 8:25;
Rom 15:20;
1Cor 1:17 ;
1Cor 9:16 ,
1Cor 9:18;
2Cor 10:16]. Je příznačné, že se tato slova nevyskytují u Jana, který místo nich užívá raději „svědčiti" [
John 3:11 ;
John 15:27 ;
John 18:37 a j.]. Kázati v NZ neznamená míti vzdělávátelnou, poučnou nebo mravoučnou přednášku, nýbrž vyhlásiti určitou událost, která tímto vyhlášením se stává mocí. Kázáním přichází vláda Boží, království Boží.
Kázání v pravém slova smyslu začalo teprve Ježíšem Kristem. Jan Křtitel sice také „kázal" [pokání, ježto se přiblížilo království Boží
Matt 3:1], ale svým odkazem k budoucnosti [
Mark 1:7] patří spíše mezi proroky [
Acts 13:24] než mezi kazatele. Ježíš, který kázání pokládal za svou životní úlohu [
Mark 1:38;
Luke 4:18n ,
Luke 4:43n], hlásá splnění sz zaslíbení a vyhlašuje „léto Páně vzácné", jež se v něm stalo skutečností [
Luke 4:18n ,
Luke 4:21]. Proto se jeho kázání tak hluboce lišilo od výkladu zákoníků [
Matt 7:29]; proto bylo doprovázeno divy [
Matt 4:23 ;
Matt 9:35] a znameními. Panství Boží, které svým kázáním vyhlašoval a zpřítomňoval, projevovalo se Boží mocí [
Matt 11:5], jež věřícímu byla důkazem pravdivosti toho, co Ježíš zvěstoval. NZ dokonce na jednom místě praví, že Ježíš v době mezi svou smrtí a zmrtvýchvstáním kázal i duchům zemřelých [
1Pet 3:19n]. Důležitější jest, že Zmrtvýchvstalý je přítomen v kázání svých poslů. Jejich kázání není jen mluvením o Kristu, není jen zpravodajskou službou o tom, co se stalo, ale slovem samého Krista [
Luke 10:16]. Kristus sám je kazatelem, kázání znamená Slovo Boží a Slovo Boží znamená přítomnost Boží [
Rom 10:17, kde v řeckém textu se mluví o slově Kristově]. Kázat tedy může jen ten, kdo byl Kristem zmocněn a pověřen. Když uzdravený malomocný „vypravoval mnoho a ohlašoval", co se s ním stalo, nebylo to kázání — bylo to dokonce proti přímému rozkazu Ježíšovu [
Mark 1:44n], protože neměl pověření právě tak, jako neměli pověření démoni, i když vyznávali, že Ježíš je Syn Boží [
Mark 3:11;
Luke 4:41;
Acts 16:17]. Proto
Rom 10:15 staví vedle sebe k. a poslání [sr.
Mark 3:14n;
Luke 4:18 ;
Luke 9:2; kazatel a apoštol
1Tim 2:7;
2Tim 1:11;
Mark 16:15 ,
Mark 16:20]. Zmrtvýchvstalý Kristus je předpokladem poslání a tudíž i kázání [
Acts 10:42;
1Cor 15:14] všemu stvoření [
Luke 24:47;
Col 1:23]. Kazatel je pověřencem, heroldem, hlasatelem Kristovým, který tak jako Ježíš nutí k rozhodnutí. Neboť kázání žádá a vyvolává víru nebo nevěru [
Rom 10:8;
1Cor 1:21 -
1Cor 1:24], poslušnost nebo zatvrzení [
2Cor 2:15 -
2Cor 2:16].
Obsahem nz kázání je království Boží [
Matt 4:17;
Mark 1:14n;
Acts 20:25 ;
Acts 28:31], a to tak, že toto království Boží je prohlášeno a vyhlašováno. Se skutečností království Božího souvisí pokání [
Matt 3:1n ;
Matt 4:17], jež je vyvoláno jeho blízkostí a umožňuje účast na něm. S pokáním pak souvisí odpuštění hříchů [
Luke 24:47], jež je ovocem království Božího a současně soudem nad hříchem [
Acts 10:42n]. Pánem království Božího je Kristus, Spasitel, Mesiáš, Syn Boží [
Acts 8:5 ;
Acts 9:20;
2Cor 4:5]. Kázati Krista = kázati království Boží. Při tom nelze oddělovati Ježíše ukřižovaného od Krista zmrtvýchvstalého [
1Cor 1:23 ;
1Cor 15:12 ,
1Cor 15:14]. Skutečnost zmrtvýchvstání Kristova je nejstručnějším obsahem nz kázání [
Luke 24:46n]. Tato skutečnost, jež vede k rozhodnutí, musí být znovu a znovu proklamována [
2Tim 4:2], protože je mocí Boží [
1Cor 1:24]. NZ-u nezáleží tak na kazateli [v NZ se toto slovo vyskytuje pouze 4 x :
1Tim 2:7;
2Tim 1:11 ;
2Tim 4:5;
2Pet 2:5] - kazatelem je vlastně Bůh v Kristu - jako na kazatelské činnosti, v níž působí Bůh v Kristu [
Rom 10:14]. Proto NZ nemluví pouze o kříži, ale o slovu kříže [
1Cor 1:18], ne pouze o smíření, ale o slovu smíření [2K 5.19]. Bohu se zalíbilo „skrze bláznové kázání spasiti věřící" [
1Cor 1:21]. Skrze kázání znovu a znovu oslovuje svět.
